Parfémy ve starověkém Římě – Luxusem proti všednosti

Příchod parfémů do Říma

První intenzivnější kontakt s vůněmi Římané získali už během válečných tažení a obchodních styků s helénistickými říšemi a Egyptem. Po dobytí Egypta Gaiem Juliem Caesarem (a později v době Kleopatry a Marka Antonia) se do Říma začaly ve velkém dovážet vonné oleje, pryskyřice a exotické koření.

• Luxusní komodity: Kadidlo, myrha, skořice či kardamom se staly vyhledávaným zbožím na římských tržištích.
• Římské bohatství: Rostoucí impérium si mohlo dovolit okázalou spotřebu parfémů.

Parfémy jako každodenní součást života

Koupelny a lázně (thermae)

Veřejné lázně byly nedílnou součástí římské společnosti. Po koupeli a masážích si lidé na tělo nanášeli voňavé oleje, aby regenerovali pokožku a zároveň voněli. Parfémy se tak staly všudypřítomné.

Bankety a hostiny

Bohaté římské rodiny pořádaly hostiny, během nichž se hosté rádi okázale předváděli. Kromě přepychového jídla a vína se používaly i vonné oleje, jež se nalévaly do speciálních fontán. Někteří císaři (např. Nero) jsou pověstní tím, že na banketech parfémovými vodami dokonce postřikovali místnosti.

Vonné květy a věnce

Podobně jako v Řecku byly věnce z květin a bylin oblíbeným doplňkem slavností. Někdy se květy namáčely do vonných esencí, aby uvolňovaly ještě intenzivnější aroma.

Techniky a vývoj parfumerie v Římě

1. Macerace a vykuřování: Zůstalo klíčovým postupem, kdy se byliny a pryskyřice zahřívaly ve speciálních nádobách.
2. Filtrace: Římané zdokonalili metody filtrování, aby získali čistší a jemnější vonné oleje.
3. Amfory a flakónky: Parfémy se uskladňovaly v keramických nebo skleněných nádobách; luxusní oleje putovaly v amforách ze zámoří do přístavů, odkud se distribuovaly po celé říši.

Symbol společenského statusu a extravagance

Zatímco ve starověkém Řecku měly parfémy hlubší duchovní rozměr, v Římě se mnohdy staly synonymem pro přepych. Čím dražší a vzácnější parfém, tím větší prestiž majitel či majitelka získávala. To vedlo k velké oblibě exotických koření a pryskyřic z Afriky, Arábie a Indie.

• Satiry na parfémomania: Někteří římscí autoři (např. Seneca) kritizovali až fanatické utrácení za parfémy a považovali ho za znak morálního úpadku.

Zánik říše a vliv na budoucnost

Po pádu Západořímské říše (476 n. l.) sice přímé okázalé užívání parfémů na západě mírně upadlo, avšak znalosti o výrobě vůní přešly dál do Byzantské říše a arabského světa. Právě tam se umění parfumerie rozvíjelo a následně se vrátilo do Evropy ve středověku a renesanci.

Závěr: Rozmanité dědictví římských parfémů

 Starověký Řím převzal parfémovou tradici od Egypťanů a Řeků a přetvořil ji do okázalého symbolu luxusu, který prostupoval každodenní život. Parfémy sloužily k hygieně, reprezentaci a potěšení smyslů – a na vrcholu římské moci si je užívali císaři i patricijské vrstvy. Tato vášeň pro vůně pak inspirovala následující epochy, kdy se parfumerie stala jedním z výrazných prvků aristokratické kultury.