0 Kč
Nejoblíbenější renesanční parfémy byly převážně svěží, citrusovo-bylinné kompozice doplněné o jemné květinové tóny.
Orientální nebo příliš silné směsi s těžkými pryskyřicemi, pižmem či ambrou se používaly méně na denní bázi – spíš pro slavnostní události nebo náboženské obřady. Renesance položila pevný základ pro novější, lehčí styl evropské parfumerie, který se pak v baroku ještě rozvinul do okázalejších forem.
Přehled nejoblíbenějších trendů a esencí:
Citrusové a bylinné toaletní vody
- Citrusy: Bergamot, citron, pomeranč, hořký pomeranč (neroli) – ty byly na svou dobu novinkou, přinášely do parfémů svěžest a poměrně rychle se staly oblíbenými.
- Bylinky: Rozmarýn, bazalka, šalvěj, máta. Dodávaly parfému lehký, čistý tón a někdy také mírně dezinfekční efekt (to se cenilo zejména v dobách, kdy hygiena nebyla samozřejmostí).
Příklady:
- Acqua della Regina („Královnina voda“), údajně vytvořená pro Katarínu Medicejskou, míchala citrusy a rozmarýn s jemnými květinovými tóny.
- Maďarská voda („Eau de la Reine de Hongrie“), známá už od 14. století, ale oblíbená i v renesanci – kombinovala rozmarýn, mátu, citronovou kůru a další byliny v alkoholovém základu.
Jemné květinové složky
- Růže: Klasika, která se drží napříč staletími. Renesanční parfémy s růžovým olejem nebo růžovou vodou byly považovány za luxus.
- Kosatec (iris): Zvláště ten z Toskánska (tzv. orris root) byl velmi ceněný pro pudrový, lehce dřevitý charakter. Dámy si ho oblíbily pro jemnost a eleganci.
- Jasmín: Hojně se pěstoval na Apeninském poloostrově i v jižní Francii, dodával kompozicím sladkou, omamnou květinovou notu.
- Fialka: Osvěžující květinový tón s lehce zeleným nádechem.
Příklady:
- Vonné oleje s růží a jasmínem, často macerované v olivovém nebo mandlovém oleji.
- Růžová voda pro oplach obličeje a svěží obklady.
Koření a pryskyřice z Orientu
- Skořice, hřebíček, muškátový oříšek: V menší míře se přidávaly do parfémů jako „exotický“ akcent, silnější kořeněné tóny ale převažovaly spíše v orientálních vůních.
- Kadidlo a myrha: Stále se používaly pro slavnostní a církevní účely, méně už v toaletních parfémech k dennímu nošení.
Alkoholový základ a nové metody
- Renesanční parfémy často využívaly vínný destilát či pálenku (na rozdíl od dřívější macerace v olejích nebo tucích). Díky tomu vznikaly lehčí, těkavější vůně (v porovnání s orientálně laděnými středověkými mastmi).
- Rozvoj destilace a filtrace navazoval na arabské a středověké znalosti, což umožnilo získávat čistší esence (např. citrusové silice, květinové extrakty).
Slavné „lehké“ parfémy a inovace
- Acqua Mirabilis: Obecné označení pro „zázračné vody“ na bázi alkoholu smíchaného s bylinami a kořením, často se považovaly za léčivé i dezinfekční.
- Parfémované rukavice: Velký trend zejména v Itálii a posléze ve Francii. Kožené rukavice namáčené v vonných esencích (růže, jasmín, kosatec) pomáhaly přebít typický pach kůže.
- Enfleurage (přenášení vůně z květů do tuku) se v renesanci sice už používal, ale jeho vrchol nastal až později ve Francii (baroko a období Grasse). Už v 16. století se však zdokonaloval a pomáhal získávat čisté květinové esence z jasmínu či tuberózy.