Mezi Římem a středověkem – Vůně na přelomu epoch

Byzantská říše – pokračování římského luxusu

• Konstantinopol jako křižovatka: Hlavní město Byzantské říše, dříve známé jako Byzantion a později Cařihrad, bylo strategicky položené mezi Evropou a Asií. Díky tomu sem proudily vzácné vonné suroviny – pryskyřice, koření a drahocenné oleje – z celého Středomoří i dále z Orientu.
• Císařský dvůr a parfémy: Byzantská šlechta si potrpěla na ceremonie a okázalou nádheru. Parfémy a aromatické vykuřování se používaly nejen při náboženských obřadech v chrámech, ale i při císařských audiencích a hostinách. Vonící paláce měly prezentovat bohatství a moc císaře.
• Křesťanská tradice: Byzantská liturgie integrovala použití kadidla a jiných vonných substancí. Vykuřovadla se stala důležitou součástí bohoslužeb. Postupně se rozvinul zvláštní styl ikon a dekorací, k nimž patřily i vonné oleje pro pomazání a posvěcení.

Arabský svět – kolébka alchymie a parfumerie

Během raného středověku (7.–10. století) zaznamenal arabský svět mohutný kulturní rozkvět. Města jako Bagdád, Damašek či Káhira se stala centry vzdělanosti, filosofie a obchodu.

• Destilace a alchymie: Arabští učenci zdokonalili destilační přístroje a metody, které umožnily izolovat čistější vonné esence. Jedním z nejznámějších učenců byl Avicenna (Ibn Síná), který mimo jiné prosadil destilaci růžového oleje.
• Obchodní sítě: Arabští kupci ovládali obchodní trasy z Indie, Číny, Afriky až po Středomoří. Do islámského světa tak proudily drahocenné suroviny – kadidlo, myrha, ambra, pižmo, šafrán a mnoho dalších.
• Vznik parfumerií: V arabských městech vznikaly první dílny specializované na výrobu a prodej vonných směsí, mastí a olejů. Arabští parfuméři převzali antické znalosti (řecké, římské, perské) a vytvořili inovované receptury.

Západní Evropa – přechod do středověku

Po pádu Západořímské říše se Evropa rozdrobila na menší království a kmenové svazy. Ve srovnání s Byzancí a arabským světem zde upadla městská kultura a luxusní obchod byl omezenější. Přesto parfémy zcela nezmizely.

• Klášterní zahrady: Mniši pěstovali byliny a léčivé rostliny, z nichž připravovali masti a tinktury. Vonné substance se používaly v lékařství i v liturgii.
• Vzácné dovážené suroviny: Kdo si mohl dovolit exotické koření či pryskyřice, byl obvykle šlechtic nebo církevní hodnostář. Široká populace měla přístup spíše k lokálním bylinkám.
• Základy pro renesanci: Přestože byla západní Evropa v jistém útlumu, udržely se zde zárodky parfumerie. Po křížových výpravách a rostoucím obchodu se s orientálním světem se západ opět inspiroval technikami výroby parfémů.

Nové styly a kultury

V období mezi antikou a středověkem došlo ke kulturní syntéze: římské, řecké, perské a arabské vlivy se prolínaly a vzájemně obohacovaly. Každá kultura měla vlastní představy o tom, jak má parfém vonět a k čemu se hodí:

• Byzantští aristokraté si potrpěli na jemné směsi s příměsí růže, santalu či pižma.
• Arabští parfuméři míchali intenzivnější, kořeněné a pryskyřičné tóny, které se staly předchůdci dnešních orientálních vůní.
• Evropští vladaři a církev používali vonné látky hlavně při církevních obřadech, ale i k maskování nepříjemných pachů středověkých měst.

Příprava na renesanci a nový rozkvět parfumerie

Jakmile se Evropa koncem středověku začala znovu propojit obchodními cestami s Blízkým východem a Dálným orientem, vzrostla dostupnost exotických vonných surovin. To nastartovalo v období renesance novou éru parfumerie:

• Import hedvábí a koření: Benátky, Janov a další středomořské republiky zprostředkovaly dovoz orientálních pokladů do Evropy.
• Vědecký pokrok: Alchymie se postupně proměňovala ve skutečnou chemii, takže se zdokonalovaly přístroje na destilaci i filtrace.
• Dvorské prostředí: Panovníci a šlechta ve Francii, Itálii a Španělsku začali soutěžit v luxusních parfémech, což vedlo k rozkvětu parfumérských dílen a k dalším inovacím.

Závěr: Spojovací most mezi antikou a renesancí

Toto přechodné období mezi koncem starověkého Říma a plným nástupem středověku rozhodně nebylo jen "temným věkem" bez pokroku. Vůně naopak pokračovaly v putování napříč kulturními okruhy – Byzanc a arabský svět uchovávaly a rozvíjely odkaz antiky, zatímco západní Evropa tvořila pomyslnou odrazovou plochu, odkud se v období renesance vzedmula nová vlna nadšení pro parfémy.

 A tak, i když se proslulá římská extravagance rozplynula ve víru dějin, její esence se přenesla přes Konstantinopol a arabské metropole zpět do Evropy, aby v době renesance opět zazářila.