Baroko – Věk okázalosti a královských vůní

Zlatý věk dvorských parfémů (17.–18. století)

Baroko navázalo na renesanci, ale přidalo mnohem větší okázalost a přepych. Parfémy se staly symbolem společenského postavení a nesměly chybět na žádném dvoře či šlechtickém sídle.

Francie jako parfémový ráj

• Král Slunce Ludvík XIV. (1643–1715) – Jeho dvůr ve Versailles byl proslulý extravagancí a luxusem. Parfémy se používaly denně, rozstřikovali je i v komnatách či fontánách při zahradních slavnostech.
• Město Grasse – V jižní Francii vzkvétalo pěstování květin (např. jasmín, růže, tuberóza) a výroba esenciálních olejů. Brzy se stalo centrem evropské parfumerie.

Proč taková obliba?

• Maskování pachů: Hygienické podmínky nebyly ideální a parfémy pomáhaly překrývat nepříjemné vůně.
• Prestiž a móda: Bohaté šaty, paruky a pudry se doplňovaly silnými parfémy – čím silnější a dražší, tím lépe.
• Léčebné účely: Věřilo se, že příjemné vůně chrání před nemocemi a morovými nákazami (tzv. „miasma“ teorie).

Vůně jako královský nástroj manipulace

V barokní éře se lidé naučili, že vhodně zvolená vůně dokáže okouzlit, „omámit“ či dodat vážnost. Parfém se stal důležitým doplňkem pro intriky a dvorské hry.

Oblíbené ingredience baroka

• Květinové tóny: Růže, jasmín, pomerančový květ.
• Kořeněné a pryskyřičné tóny: Skořice, hřebíček, ambra, kadidlo – importované z Orientu.
• Musk (pižmo) a cibet – živočišné esence, které v menší koncentraci dodávaly vůni hloubku a smyslnost.

Parfémoví mistři a lékárníci

Profese parfuméra byla často propojená s lékárnictvím, protože se používaly podobné znalosti botanických a chemických procesů. Někteří parfuméři získali privilegované postavení přímo u dvora a těšili se velké vážnosti.