0 Kč
Zlatý věk dvorských parfémů (17.–18. století)
Baroko navázalo na renesanci, ale přidalo mnohem větší okázalost a přepych. Parfémy se staly symbolem společenského postavení a nesměly chybět na žádném dvoře či šlechtickém sídle.
Francie jako parfémový ráj
- Král Slunce Ludvík XIV. (1643–1715) – Jeho dvůr ve Versailles byl proslulý extravagancí a luxusem. Parfémy se používaly denně, rozstřikovali je i v komnatách či fontánách při zahradních slavnostech.
- Město Grasse – V jižní Francii vzkvétalo pěstování květin (např. jasmín, růže, tuberóza) a výroba esenciálních olejů. Brzy se stalo centrem evropské parfumerie.
Proč taková obliba?
- Maskování pachů: Hygienické podmínky nebyly ideální a parfémy pomáhaly překrývat nepříjemné vůně.
- Prestiž a móda: Bohaté šaty, paruky a pudry se doplňovaly silnými parfémy – čím silnější a dražší, tím lépe.
- Léčebné účely: Věřilo se, že příjemné vůně chrání před nemocemi a morovými nákazami (tzv. „miasma“ teorie).
Vůně jako královský nástroj manipulace
V barokní éře se lidé naučili, že vhodně zvolená vůně dokáže okouzlit, „omámit“ či dodat vážnost. Parfém se stal důležitým doplňkem pro intriky a dvorské hry.
Oblíbené ingredience baroka
- Květinové tóny: Růže, jasmín, pomerančový květ.
- Kořeněné a pryskyřičné tóny: Skořice, hřebíček, ambra, kadidlo – importované z Orientu.
- Musk (pižmo) a cibet – živočišné esence, které v menší koncentraci dodávaly vůni hloubku a smyslnost.
Parfémoví mistři a lékárníci
Profese parfuméra byla často propojená s lékárnictvím, protože se používaly podobné znalosti botanických a chemických procesů. Někteří parfuméři získali privilegované postavení přímo u dvora a těšili se velké vážnosti.