Barokní vonné doplňky

Barokní módní, parfémové doplňky:

Parfémované rukavice

1. Proč se namáčely do voňavých lázní?
   • Překrytí zápachu kůže: Kožené rukavice (často z jemné kozinky) mohly mít charakteristický nepříjemný pach. Macerace či potírání vonnými esencemi tento zápach maskovalo.
   • Luxus a reprezentace: Vonící rukavice se staly symbolem vyššího statusu. Rukavice se také často bohatě zdobily, což podtrhovalo společenské postavení nositele.
2. Jak se vonné esence nanášely?
   • Rukavice se někdy namočily do směsi alkoholu nebo oleje s rozpuštěnými vonnými složkami (růže, jasmín, kosatec, santal, pižmo).
   • Někdy se používala i mast zvířecího tuku napuštěná extrakty (tzv. enfleurage). Po dostatečné době se rukavice sušily a leštily, aby si zachovaly hebkost.
3. Nejžádanější vůně u rukavic
   • Květinové tóny: Růže, pomerančový květ, jasmín, fialka.
   • Bylinkové akcenty: Levandule, rozmarýn (lehce dezinfekční a osvěžující).
   • Lehce kořeněné tóny: Skořice, hřebíček, muškátový oříšek (používaly se spíš pro extravaganci nebo zimní období).
4. Jaké mělo použití parfémovaných rukavic výhody?
   • Překrytí nežádoucích pachů (včetně potu majitele).
   • Dlouhotrvající vůně: Kůže dokázala držet aroma poměrně dlouho.
   • Módní prohlášení: Kdo měl parfémované rukavice, byl považován za sofistikovaného a šlechtického.

Parfémované vějíře

1. Účel a praktičnost
   • Ochlazení v teplém prostředí: Vějíř se používal standardně k rozvíření vzduchu.
   • Rozptyl vůně: Pokud byl napuštěn či postříkán parfémem, každý pohyb vějíře jemně šířil kolem majitelky (či majitele) příjemné aroma.
2. Jak se vůně aplikovala?
   • Vějíř se lehce potíral koncentrovanou esencí, případně se postříkal alkoholem s vonnými složkami.
   • Někdy byly do papírové části vějíře začleněny kapsy či vrstvy, které udržely esenci delší dobu.
   • Látkové vějíře (využívané zvláště v Číně a později importované do Evropy) se mohly namáčet podobně jako rukavice.
3. Proč byly voňavé vějíře populární?
   • Společenský rituál: Vějíř patřil k nezbytným doplňkům dámy, jeho elegantní manipulací dávala najevo jemnost a znalost etikety.
   • Estetika a flirt: Jemné „zavánění“ k někomu bylo i koketní hrou – navíc zakrývání obličeje vějířem umožňovalo nenápadné pohledy či gesta, která barokní a rokoková společnost milovala.
4. Nejčastější esence u vějířů
   • Lehké, květinové: Růže, pomerančový květ (neroli), jasmín; byly příjemné a nedráždivé, vhodné do společenského prostředí.
   • Citrusové vody: Citron, bergamot pro osvěžení.
   • Dřevité a balzamické tóny (santal, styrax) se občas uplatnily, ale musely se dávkovat jemně, aby vějíř nebyl příliš vtíravý.

Třásně, mašle a stuhy

• Hedvábné stuhy: Často se používaly v okolí manžety nebo na hřbetu rukavice k vytvoření drobných ozdobných mašlí.
• Třásně: Na luxusnějších rukavicích se mohly objevovat i krátké třásně z nití (hedvábí, kovové nitky), které dodávaly pohyb a další zdobný efekt.

Reliéfní zdobení kůže

• Lisovaný či ražený vzor: Někteří řemeslníci uměli do kůže vytláčet (ražbou) ozdobné ornamenty – květinové, geometrické, někdy i rodové erby.
• Malované motivy: Existují příklady, kdy byla rukavice ručně malována barvami, aby vznikly jedinečné scénické nebo symbolické výjevy.

Speciální uzávěry a knoflíčky

• Knoflíky a spony: Na manžetě rukavice se mohly objevit malé spony, často kovové (pozlacené, postříbřené), anebo knoflíčky obtažené hedvábnou nití.
• Stuhové zavazování: Některé modely měly v manžetě otvory, jimiž se proplétala stuha a rukavice se tak dala přizpůsobit obvodu zápěstí.

Nejžádanější barokní vůně celkově

V barokní době se překrýval luxus a extravagance s potřebu zakrýt nedostatky hygieny. Proto vznikaly nejen těžké, opulentní kompozice, ale zároveň i lehké toaletní vody pro běžné nošení:

1. Květinové:
   • Růže (včetně různých odrůd), jasmín, fialka, pomerančový květ (neroli)
   • Tuberóza a hyacint se objevují o něco později, více v rokokovém období.
2. Kořeněné a pryskyřičné:
   • Skořice, hřebíček, muškátový oříšek, myrha, kadidlo, benzoe, cibet, ambra.
   • Tyto složky se používaly často pro večerní či slavnostní parfémy, které měly působit bohatě a smyslně.
3. Citrusovo-bylinné toaletní vody:
   • Rozmarýnová, levandulová voda, eau de cologne (pozdější vlna), bergamotové vody.
   • Dávaly pocit čistoty a svěžesti – hodily se pro každodenní použití.

Shrnutí

• Parfémované rukavice pomáhaly maskovat kožený zápach, současně sloužily jako módní doplněk a luxusní projev společenského statusu.
• Vonné vějíře přidávaly k praktickému ochlazování také jemné rozptylování vůně kolem uživatele a bývaly stylovým prvkem dámské (a v menší míře i pánské) etikety.
• Nejžádanější vůně barokní éry kroužily kolem bohatých květinových esencí, koření a pryskyřic pro velké slavnosti, zatímco pro běžné nošení se stále víc objevovaly lehčí, svěží toaletní vody s bylinkami a citrusy.